J. B. Foerster - Časová osa

Jak šla léta...

(soupis skladatelovy tvorby viz ve zvláštním souboru, zde jsou orientačně uvedena hlavní a rozměrnější díla)

1744(?) se narodil Tomáš Förster, otec Ignáce, řídící učitel v Ouvalech a Velkých Nehvizdech
1804 se v Mladé u Benátek narodil Josef Förster, skladatelův děd
1817 5. prosince zemřel Tomáš Förster, skladatelův prapraděd, učitel v Nehvizdech
1824 narodil se Bedřich Smetana
1826 syn Tomáše Förstera, Ignác Förster, skladatelův praděd, učitel v Dětenicích na Jičínsku, nastoupil do nové školy v Osenicích
1827 Ignác Förster zemřel v Osenicích, jeho nástupcem se stává třiadvacetiletý Josef Förster
1829 se Josef Förster oženil s Annou Kocverovou; z devíti dětí čtyři zemřely v raném věku; tři děti Josefa Förstera se staly profesionálními hudebníky: z prvního manželství Josef Förster ml. – dómský kapelník, varhaník, skladatel a pedagog a hudební teoretik, a Antonín Förster – skladatel a pedagog v Lublani, z druhého manželství Karel Förster, houslista Prozatímního divadla a později regenschori v Moravských Budějovicích
1841 narodil se Antonín Dvořák
1850 narodil se Zdeněk Fibich
1851 zemřela Anna Försterová, roz. Kocverová
1853 se Josef Förster podruhé oženil s vdovou Johannou Pokornou, roz. Rohlovou
1854 narodil se Leoš Janáček
1858 začíná vycházet první český hudební časopis Dalibor
1859 9. ledna se Josef Förster ml. („hradčanský“) oženil s Marií Hladíkovou
30. prosince se narodil prvorozený syn Josef (Josef Bohuslav) z páté generace Försterů
další děti:
Marie (1863–1890)
Anna (1862–1939)
Viktor (1867–1915), malíř a mozaikář
Božena (1874–1935)
1860 vydán „Říjnový diplom“; 7. července se v Kalištích u Humpolce narodil Gustav Mahler
1861 založen pěvecký sbor Hlahol
1862 Bedřich Smetana se vrátil po pětiletém pobytu ve Švédsku do vlasti
1863 založena Umělecká beseda; 18. listopadu otevřeno Prozatímní divadlo
1866 JBF nastupuje do Budečské školy v Panské ulici, kde k jeho učitelům patřil Karel Amerling
„Amerling byl především zbožný člověk, sluha boží, jenž si je stále vědom své nedokonalosti, ale i svého vysokého poslání, a nadšený učenec. [...] Byl velikým učencem; není oboru, v němž by si byl neosvojil nejhlubší vědomosti. [...] Byl filozofem, astronomem, filologem, přírodozpytcem, pedagogem, teologem, básníkem a hudebníkem.“ (J. B. Foerster, Co život dal)
1868 16. května položení základního kamene k Národnímu divadlu, premiéra Smetanova Dalibora
1869 11. ledna se narodila Berta Lautererová
1870 narodil se Vítězslav Novák
1871 nastoupil JBF na malostranské gymnázium
1872 Bedřich Smetana jmenován 1. kapelníkem Prozatímního divadla
1874 Bedřich Smetana ohluchl a musel se vzdát funkce v Prozatímním divadle
1874 narodil se Josef Suk
1875 JBF přešel na vyšší pražskou reálku
1875 premiéry Smetanových symfonických básní Vyšehrad (14. března) a Vltava (4. dubna)
1876 13. srpna slavnostní otevření Festspielhausu v Bayreuthu premiérou Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův
1878 16. února zemřela skladatelova matka Marie; v červnu složil JBF maturitu; 19. srpna se Josef Förster oženil s Františkou Splavcovou
1878 v nakladatelství Simrock v Berlíně vyšly Dvořákovy Moravské dvojzpěvy
1879 JBF zahájil studia přírodopisu a chemie, ale už v říjnu se rozhodl přejít na varhanickou školu a stává se žákem Františka Zdeňka Skuherského:
„Tři duchové složky zápasily v něm po celý život: duše umělcova, učencova a pedagogova byly v něm spjaty. [...] S jeho činností skladatelskou byla úzce spjata činnosti učenecká a učitelská. Zásady, jichž byl ve svých skladbách hlasatelem, obhajoval i teoreticky. Co mu bylo zákonem, bylo zákonem i jeho žákům. [...] Že mistr takového duchového založení nesnášel povrchnost ani jako učitel, je zbytečno poznamenávati.“ (J. B. Foerster: Co život dal)
1879 narodil se Otakar Ostrčil
1881 11. června Smetanovou Libuší otevřeno Národní divadlo, JBF spoluúčinkoval ve sboru
12. srpna požár Národního divadla
1882 složil JBF státní hudební zkoušku, stal se varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha a učitelem zpěvu na malostranské střední škole
1883 18. listopadu otevřeno znovuvybudované Národní divadlo
1883 po několik měsíců působí jako kapelník opery v Olomouci Gustav Mahler
1884 JBF zažil skladatelský debut: ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz svolil provést jeho suitu V horách orchestrem pražské konzervatoře „Nezapomenu nikdy na tu chvíli. Jednoho sobotního odpoledne vešli jsme s tatínkem do tmavého průjezdu, stoupali do druhého patra po vyšlapaných schodech a octli se v klášterní chodbě řádu dominikánského. Zde byl poskytnut útulek tehdejší konzervatoři. [...] Ředitel Bennewitz nás vlídně uvítal, a poklepav mi na rameno, vyzval mě, abych svou práci dirigoval sám. [...] Když bylo po zkoušce, slyšel jsem ještě slova uznání a ucítil vřelý stisk ruky tatínkovy.“
(J. B. Foerster: Poutník)

12. května umírá Bedřich Smetana, JBF zpívá na jeho pohřbu; nastupuje jako hudební referent Národních listů „A teď si představte čtyřiadvacetiletého člověka, snílka do sebe ponořeného, jenž má usednouti na soudcovský trůn velkého listu...“ (J. B. Foerster: Poutník)
1885 12. ledna uvádí Národní divadlo v Praze poprvé česky Wagnerova Lohengrina
1887 12. srpna debutuje Berta Lautererová v roli Lidunky (Agáty) ve Weberově Čarostřelci na scéně Národního divadla
1888 5. ledna představením Wagnerových Mistrů pěvců norimberských otevřeno Nové německé divadlo v Praze
1888 dokončení kompozice 1. symfonie; 1. září je JBF v kostele sv. Vojtěcha oddán s Bertou Lautererovou; pražská návštěva Petra Iljiče Čajkovského
„Čajkovský byl z těch umělců, kteří, jako náš Smetana a Dvořák, vycházejí z melodie. Tušíte, proč tolik miloval Mozarta. Melodický nápad je mu základem i v nejrozsáhlejších skladbách. Jsem ze staré školy a myslím, že je v tom něco chvalitebného.“ (J. B. Foerster: Co život dal)
1889 JBF ředitelem kůru u P. Marie Sněžné
1890 Fr. A. Urbánek vydal Foersterovo Klavírní trio č. 1 a knížku E. H. Grieg; trio JBF Griegovi věnoval „Velectěný pane, přijměte nejoddanější dík za věnování a zásilku svého tria. Pročetl jsem Vaše dílo s velkým zájmem a nalézám v něm vážné, citově hluboké nadání, spějící za vysokými ideály.“ (Edvard H. Grieg J. B. Foersterovi)
1892 při hostování českého Národního divadla na Mezinárodní divadelní a hudební výstavě ve Vídni zaujme výkon Berty Foersterové jako Xenie v Dvořákově opeře Dimitrij intendanta hamburské opery Bernharda Polliniho
1893 27. ledna v Národním divadle premiéra opery Debora; v létě Foersterovi navštívili na pozvání Cosimy Wagnerové Bayreuth „Wagner napsal o ní tato slova: ‚Je to žena zcela neslýchaně podivuhodného nadání. Zázračný portrét Lisztův, jen co do intelektu jej převyšující.‘“ (J. B. Foerster, Poutník)
Bernhard Pollini v Hamburku na Bertu Foersterovou nezapomněl, zpěvačka přijala nabídku angažmá v Městském divadle v Hamburku a Foersterovi přesídlili do hanzovního města; JBF vyučuje soukromě hudbu, dopisuje do hamburských listů; dokončení 2. symfonie
1894 7. ledna uvedl Gustav Mahler v Hamburku Prodanou nevěstu, Mařenku zpívala Berta Foersterová-Lautererová
1895 dokončení 3. symfonie „Život“
1896 4. ledna řídí Antonín Dvořák první oficiální koncert České filharmonie
1896 Gustav Mahler uvedl v Hamburku Foersterovu 3. symfonii
1897 JBF jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; 1897 Gustav Mahler nastupuje do čela vídeňské Dvorní opery
1898 JBF vytvořil v tomto období téměř stovku písní na texty Karla Stielera, Roberta Hamerlinga, Julia Harta, Friedricha Hebbela, Heinricha Heineho, Christiana Morgensterna, Karla Geroka, Hermanna von Gilma a mnoha dalších básníků; řada byla později přeložena do češtiny a zařazena do cyklů
1899 1. ledna premiéra Foersterovy opery Eva v Národním divadle
1901 31. března v Národním divadle v Praze premiéra Dvořákovy Rusalky
1901 JBF učitelem na hamburské Bernuthově konzervatoři (zal. 1873); Berta Foersterová-Lautererová hostuje v září ve Vídni a je angažována do Dvorní opery
1903 JBF odchází do Vídně za manželkou; vyučuje soukromě (mezi jeho žáky je např. Karel Nedbal či Rudolf Vohanka, z Čech za ním dojíždějí Václav Kálik a Karel Boleslav Jirák); suita Cyrano de Bergerac
1904 21. března je v Praze poprvé uvedeno dílo Arnolda Schönberga, sextet Zjasněná noc
1904 zemřel Antonín Dvořák
1905 16. dubna premiéra opery Jessika v Národním divadle; 5. října narození syna Alfreda; JBF pořádá dirigentské kurzy pro hudební spolky vídeňské české menšiny
1907 Slavnostní předehra
1908 orchestrální verze Stabat mater (verze s varhanami 1892)
1909 Legenda o štěstí; Dechový kvintet
1910 JBF se neúspěšně uchází o pedagogické místo na nové škole církevní hudby v Klosterneuburgu; získává místo učitele hudební teorie na Nové vídeňské konzervatoři, které zastává do roku 1917; pořádá přednáškový cyklus nazvaný „Hudební škola Pěvecké župy vídeňské“; sbor Svatý Václave! na J. V. Sládka; suita Ze Shakespeara
1910 zemřel Zdeněk Fibich
1911 12. října v Chicagu v provedení Jana Kubelíka světová premiéra Houslového koncertu č. 1
1912 JBF hudebním referentem deníku Die Zeit, píše také do listů vídeňských Čechů a dopisuje do pražských časopisů
1912 16. října v Berlíně premiéra melodramu Arnolda Schönberga Pierrot lunaire
1913 Berta Foersterová ukončila profesionální kariéru
1913 29. května v pařížském Théâtre des Champs-Élysées premiéra Stravinského baletu Svěcení jara
1914 28. června atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu, 28. července vyhlášení války
1914 symfonická báseň Jaro a touha
1915 21. prosince vídeňská premiéra opery Eva (pod názvem Marja) ve Volksoper
1916 26. května v Národním divadle v Praze poprvé uvedena Janáčkova Její pastorkyňa (v revizi Karla Kovařovice)
1918 16. února premiéra Janáčkovy opery Její pastorkyňa (pod názvem Jenůfa) ve Dvorní opeře ve Vídni; 28. října vyhlášení Československé republiky
1918 19. prosince premiéra opery Nepřemožení v Národním divadle; cyklus Čisté jitro na verše Otokara Březiny; Foersterovi se vracejí do Čech
1919 JBF profesorem skladby na Státní konzervatoři hudby v Praze; 26. června zahájení činnosti Foerstrovy společnosti; kantáta Mrtvým bratřím
1920 JBF lektorem na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Karlovy univerzity (do 1936); předseda Ochranného sdružení československých skladatelů (do 1945)
1921 11. března zemřel syn Foersterových Alfred
1922 JBF profesorem skladby na mistrovské škole Státní konzervatoře (do 1931); poprvé zvolen jejím rektorem
1923 15. listopadu premiéra opery Srdce v Národním divadle
1926 Koncert pro housle č. 2
1926 11. listopad v Národním divadle česká premiéra opery Albana Berga Vojcek
1928 druhé, dvouleté rektorské období JBF; vycházejí knižně vzpomínky a eseje Stopy v písku času
1928 zemřel Leoš Janáček
1929 JBF získává čestný doktorát Karlovy univerzity; 26. září 1929 ve Smetanově síni v provedení České filharmonie za řízení Otakara Ostrčila premiéra kantáty Svatý Václav; dílo vzniklo u příležitosti oslav milénia světce; Symfonie č. 5
1930 sbírka mužských sborů na verše J. V. Sládka
1931 JBF jmenován prezidentem České akademie věd a umění (do 1939); Koncert pro violoncello; Nonet
1935 zemřeli Josef Suk a Otakar Ostrčil
1936 28. února premiéra opery Bloud v Národním divadle; 9. dubna umírá Berta Foersterová; 23. prosince sňatek s Olgou Dostálovou-Hilkenovou
1938 vycházejí Foersterovy vzpomínky Poutník v Hamburku
1938 30. září podpis mnichovské dohody
1939 1. září vypuknutí druhé světové války
1941 JBF vydává úvahu Umění a jeho etická moc (psáno v říjnu 1940):
„Vzpomínám si tu bezděky na svá vídeňská léta, na den, kdy jsem poprvé uslyšel první větu třetí symfonie Mahlerovy. Její druhé téma, nesymfonicky lehce okřídlené, slouží ve druhé části věty jako melodie k epizodě, kterou nelze nazvati než triviální. Myšlenka nehluboká a nesymfonická vystupuje zde jako vůdčí linie jakéhosi banálního pochodu. [...] Nedovedl jsem si srovnati tuto všednost s názvem věty ‚Pan se probouzí, vjezd jara‘. [...] Navštívil jsem po koncertě Mahlera a neváhal se otázati po výkladu onoho místa, jež mi bylo, a je i dnes, skvrnou na mistrovské partituře. Očekával jsem, že mi odpoví s Goethem: ‚Umění je o sobě vždy ušlechtilé, proto nemusí se umělec obávati ani sprostoty.‘ [...] Mýlil jsem se, Mahler mi odpověděl jinak. Řekl: ‚Je to sprosté. Ano, chtěl jsem tomu. Jde skutečně o pochod vídeňskými ulicemi v den prvního máje. Vítězný nástup Helia. Vše oživlo, probuzeno k novému životu dýše, kvete a zpívá, spěje k uzrání. Pochopíte, že musí dojít i na ty, kteří jsou účastni toho všeho, na lidi nedokonalé, lhostejné, nejen na hrstku chápajících. Věčně bláznivé a věčně sprosté má také právo a místo na slunci vedle věčně vznešeného.‘ Já ovšem soudím, že zde nenastoupil pouze Pan svoji vítěznou cestu, nastoupila ji také vulgárnost.
[...]
Mozek zvítězil nad srdcem, rozum nad citem. Mladá generace zatoužila po nepochopené svobodě, odvrhla zákon. Touto cestou došla i k atematismu, píše hudbu bez tematu... Představte si člověka, mluvícího o ničem!“
1942 vycházejí v jednom svazku Foersterovy vzpomínky (původně Poutník I., 1929 a Poutník II. 1932) pod názvem Poutník; během válečných let vzniká řada církevních kompozic a písní
1944 kantáta Píseň bratra slunce
1945 8. května Německo kapitulovalo
1945 9. května dokončil JBF Kantátu 1945; 23. listopadu jmenován (spolu s Vítězslavem Novákem) národním umělcem,
1947 vychází čtvrtý svazek Foersterových pamětí Poutník v cizině
1949 nakladatelství Orbis vydalo k Foersterovým devadesátinám sborník J. B. Foerster. Jeho životní pouť a tvorba. Ve výkladu Foersterovy osobnosti a tvorby se po roce 1948 dostává do rozporu povinná úcta k národnímu umělci a uznání jeho věrnosti odkazu národní tradice, k níž se vždy hlásil, se skladatelovým náboženským smýšlením a důrazem na duchovní stránku člověka. Text J. B. Foerster dnes, kterým do sborníku přispěla Anna Jandová Patzaková, je jasným dokladem typické manipulace a tendenčnosti, jíž se ona doba vyznačovala.
1949 zemřel Vítězslav Novák
1951 poslední skladbou (nedokončenou) je Smyčcový kvartet č. 5 „Vestecký“; 29. května JBF umírá ve Vestci